Konzumní společnost a životní styl

Pojem konzumní společnosti je velmi častým a citovaným výrazem, objevujícím se v řadě médií - a to v různých souvislostech. Ne vždy však je jasné, jaký obsah se pod tímto doopravdy skrývá. Je konzum (čehokoliv) a jevy z toho plynoucí opravdu tak obecný pojem, že ho můžeme v generalizované podobě uplatňovat na úrovni seriózních analýz - anebo je třeba si upřesnit jeho význam a případně ho rozčlenit na řadu forem a podskupin pro jednotlivé části a struktury?



Obecně můžeme konstatovat, že konzumní chování vede k neodůvodnělé spotřebě nad rámec nutnosti uspokojit základní lidské potřeby, jako jsou potraviny a výživovové hodnoty nezbytně nutné pro biologicky optimální fungování lidského organismu, bezpečí domova a svého pracovního působiště, materiální zabezpečení pro svůj život a životní styl, kulturního a společenského vyžití (i když to je trochu přitažené za vlasy), ale třeba v oblasti turistiky a poznávacích zájezdů je to velmi zřetelně viditelné. A tak dále. Problém spočívá v tom, že nemůžeme porovnat v nějaké rozumné korelaci třeba materiální požitky nastavované společnostmi západního typu ke zvyšování sociálního statusu (tedy dům, auto, dovolenou, atd.) s běžným konzumním spotřebováváním, třeba v hudební sféře - myšleno se zaměřením na plytké (bezmyšlenkovité) hity marketingově propagovaných uskupení, které jsou cíleně směřovány (většinou) k pouze jednoduchému hudebnímu prožitku, nebo v oblasti mediální - bulvární tisk orientující se na skandální, často nepravdivé zprávy, mající za cíl pouze zvýšit prodejnost a nesnažící se zobrazit skrytou pravdu a její pozadí.



Pokud vyjdeme ze základního dělení konzumního způsobu života na chování zaměřené na zvyšování sociálního statusu jedinců (a rodin) a na běžný způsob přijímání informací a spotřeby, který z nich je více společensky nebezpečný?



Odpověď je velmi obtížná. Tvorba odpovídajícího postavení ve společnosti stojí většinou značné úsilí a neméně tolik peněz, kdy si pořizujeme věci, které vlastně nepotřebujeme (zbytečně drahé auto), konzumujeme zážitky jež nás nebaví (návštěva operního představení), jedeme na dovolenou k moři (co bychom řekli sousedům, kdybychom cestovali jenom po Čechách). Je to strmá cesta směrem vzhůru, kdy svým okázale odhazovaným odpadem dáváme spolulezcům najevo, že na to máme a jsme na výši. Takto chápaný konzum nutí jedince spotřebovávat i to, co vlastně nepotřebují a roztáčí tak kola průmyslu zaměřeného na uspokojování uměle vytvářených potřeb.



Tento moment se zdá klíčový. Reklama a marketing s ní spojený vytváří umělé potřeby a iluze o spokojeném životě při jejich spotřebovávání - konzumaci - a stává se stimulem pro řadu lidí, působí dokonce masově (s pomocí masmédií) velké skupiny a ovlivňuje jejich chování způsobem, jakým reaguje hejno sardinek na nějaké nebezpečí, tj. instinktivně každý jedinec reaguje na směr pohybové reakce souseda, takže jakákoliv změna v chování jednoho člena daného hejna může vyvolat reakci řádově desetitisíců jedinců - a to bez zjevného důvodu. Je to jednoduché a účinné, a zároveň vytvářený semknutý shluk vyvolává respekt u predátorů, pokud se tito již na danou situaci neadaptovali.



Využití obdobné strategie je pro konzumní společnost typické, je to snaha přesvědčit část populace o vlastní pravdě a na základě promyšlených strategií implantovat do vědomí jedinců daná fakta. Je to často ovšem poměrně jednoduché, protože většina lidí má tendenci ctít názory “většiny” anebo “celebrit” různého druhu, a není s to rozklíčit pozadí celého jevu a odhadnout, kdo bude mít z dané akce největší podíl.



Není to ale nic nového pod sluncem, veškeré společnosti typu ve kterém dnes žijeme, tj. od pradávných sumerských říší přes Čínu a třeba Maye a Aztéky, středověkou Evropu a 19.století v Anglii využívaly obdobných jevů ke stmelení svých obyvatel a ideologické (náboženské) ovládnutí dané populace. Takže náš příklon ke konzumnímu chápání světa ukazuje pouze na novou strategii ovládání mas, když náboženství a nacionální ideologie selhávají.



Z úvodní poznámky je jasné, že je třeba rozlišovat různé úrovně konzumního chování, některé mohou mít dokonce i pozitivní vliv na chování celých populací, např. rozvoj nových technologií a internetové kultury sice vede k neuvěřitelnému balastu, který se na síti hromadí a jeho spotřebě nelze zabránit, naopak však umožňuje přístup vpodstatě všem zájemcům a může mít kultivující účinek (nejen) v oblasti technické vyspělosti a počítačové gramotnosti, která může zprostředkovat práci i lidem, kteří by za jiných okolností byli společensky vyloučeni - nejen zdravotně postižení, ale komplexní vliv to může mít i na rozvojové země a národy jimž pomůže přeskočit ekonomické vakuum a nastartovat hospodářské změny.



Nelze tedy generalizovat konzumní přístup ke skutečnosti jako vysloveně negativní, a pokud chcete nějakou kacířskou myšlenku na závěr - co takhle záležitosti víry a náboženských představ? Není náhodou církví nastavené vnímání reality a důležitosti různých povinností a pravidel chování vlastně způsob, jak lépe a bezproblémově konzumovat vlastní život - a to podle předem vykalkulované představy, jejíž výsledný efekt je vlastně nejvýhodnější pro elitu, která také velmi efektivně využívá získané moci nad svými ovečkami ke svým mocenským cílům!



Nepřipomíná Vám to něco?

Datum | 04/04/2010

Text nepro�el jazykovou �pravou.

Projekt podpořila Evropská unie – Evropský fond pro regionální rozvoj